Slavík a růže
Když sady umlknou a nocí k jaru mží,
z luk slavík přilétá a zpívá nad růží.
Růže však nevnímá a zpěv ji nedojímá,
při hymnu milostném se kolébá a dřímá.
Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou?
Dej pozor, básníku, na sen a touhu svou!
Nechápe, necítí, je pro básníka němá,
díváš se - rozkvétá, a voláš - slůvko nemá.
Alexandr Sergejevič PUŠKIN