ÚVAHY O FOTOGRAFII (jen)

17. ledna 2012 v 14:20 | (jen) |  Malé úvahy a drobnosti
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Je-li něco k vidění a každý to vidí, je to vnímání. Není-li nic k vidění a vy to přece vidíte, je to poezie. Dokážete-li pomocí kamery, aby to viděli i jiní - pak je to fotografie.

ERNST HAAS (Magnum)
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
JAK TO ZAČALO
Fotománie zachvátila svět. Dnes má fotoaparát téměř každý. Denně vznikají miliony fotografií a mezi nimi i tisíce krásných snímků. Ale - jak to vlastně všechno začalo?
V roce 1839 ohlásil francouzský malíř Louis Daguerre vynález daguerrotypie - fotografického obrazu vyvolaného na měděné desce potřené stříbrem a preparované jódovými párami. Vyřešil tím starý problém. Po staletí lidé věděli,
že například krajinu lze promítnout na kus papíru, pokud světlo s jejím obrazem prochází malým otvorem či čočkou, zasazenou do přístroje zvaného camera obscura (temná komora). Pomocí jednoduché temné komory umělci pořizovali přesné nákresy budov nebo krajiny. Jenže nevědělo se, jak obraz nějakým způsobem nastálo zachytit a stabilizovat.
Na kloub tomu přišel právě malíř Daguerre. Ale nebyl sám. V Anglii řešil stejný problém Henry Fox Talbot, který v roce 1841 oznámil vynález kalotypie ale metoda byla jiná. Nejdříve zachytil obraz na průsvitný papír, čímž vznikl negativní obraz, a když se negativ položil na papír s citlivou vrstvou a osvítil, vznikl pozitiv. Jak se později ukázalo, Fox Talbot svou metodou položil základy moderního fotografického procesu. Ten vydržel až do začátku 21. století, kdy fotografii ovládla digitalizace.
Jeden z prvních průkopníků fotografie známý pod jménem Nadar (1820-1910) napsal: "Fotografie je báječný vynález, je to věda, která přitahuje pozornost intelektuální elity, je to umění, které vzrušuje ty nejbystřejší mozky - a navíc ji může pořídit i blbec ..." . Už v šedesátých letech 19. století došla fotografie uplatnění. Levný portrét si nechal pořídit téměř každý, laciné krajinky, předchůdkyně pohlednic, se prodávaly jako suvenýry.
Fotografické vybavení bylo až do vynálezu filmového pásu velmi těžkopádné a vlastnily ho jen bohatí jednotlivci nebo firmy. Teprve s prvním krabicovým fotoaparátem značky Kodak, který vyrobil roku 1888 George Eastman, se stalo fotografování přístupnějším široké veřejnosti.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
CO VYNÁLEZU FOTOGRAFIE PŘEDCHÁZELO
1342 - popsána camera obscura Petrem z Alexandrie.
1452 - 1517 podrobné práce na téma "camera obscura" od Leonarda da Vinci.
1646 - objevena laterna magica (princip projektoru) Athanasiem Kircherem.
1725 - objevena citlivost ke světlu u směsi křídy a dusičnanu stříbrného Johannem Heinrichem Schulzem.
1757 - zjistil Giacomo Battista Beccaria podobnou citlivost ke světlu u chloridu stříbrného.
1777 - podrobnými pokusy objevil Carl Wilhelm Scheele, že zčernání chloridu stříbrného na světle je způsobeno vyredukováním kovového stříbra, neboť neosvětlený chlorid stříbrný se mu podařilo rozpustit ve čpavkové vodě.
1802 - Thomas Wedgwood a Humpry Davy připravili první kopie na papír napuštěný dusičnanem stříbrným. Wedgwood byl první, kdo přišel na nápad použít camery obscury k vykreslení obrazu na citlivý materiál.
1826 - první fotografii zhotovil Nicéphore Niépce. Zachycovala pohled z jeho okna na dvůr, expoziční doba desky pokryté vrstvou citlivého asfaltu činila na slunci 8 hodin.
1835 - 1837 Louis Daguerre vypracoval základy zachycení obrazu vykresleného camerou obscurou na měděných deskách potažených vrstvou jodidu stříbrného.
1839 - Francois Arago vyhlásil veřejně ve Francouzské akademii věd v Paříži Daguerrův objev, který francouzská vláda koupila od vynálezce k veřejnému použití.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
AMATÉR versus FOTOTECHNIKA
Dnes fotografuje kde kdo. Jsou takzv. cvakaři, kterým nezáleží na tom, jak snímek dopadne, ale většina fotoamatérů se skutečně snaží, aby jejich snímky byly poutavé a krásné. Přemýšleli jste někdy o tom, proč snímky některých autorů jsou tak působivé a fascinující, zatímco spousta jiných snímků jiných autorů je docela obyčejná a přehlédnutelná, byť mají třeba stejný námět? A dokonce mohou mít stejnou značku fotoaparátu za nekřesťanské peníze...
Od nepaměti tvrdím, že dobrou fotografii nedělá fototechnika, ale autor ve své hlavě. Dobré fotky jsou ovocem talentu, citu a velké představivosti. Fotografie je totiž výtvarnou činností, která má své zákony a zásady a těmi je třeba se řídit. Sebelepší fotoaparát je k ničemu, když ho drží v ruce v úvodu zmiňovaný cvakal.
Fotoamatéři se často až příliš zabývají technikou než samotnou tvorbou. Prioritní otázkou jsou pro mnohé drahé fotoaparáty se spoustou funkcí, někdy až žasnu co je vidět v jejich brašnách za výbavu! Hlavně u digitálních aparátů lze pozorovat hon za pixely, za vysokou citlivostí ISO, za mimořádně násobené zoomy od "širokáče" až po nejdelší možné ohnisko... A výsledkem jsou brašny fotoamatérů napěchované špičkovým vybavením, ale jejich fotografie jsou při tom z hlediska obsahového a kompozičního spíše podprůměrné, bez invence, kreativity, bez autorského rukopisu, jako by se autoři spoléhali na to, že "profi" technika za desetitisíce korun či euro udělá dobrou fotografii sama.
Dnešní digitální fotoaparáty jsou skutečně špičkovými stroji a lze s nimi dosáhnout jedinečných výsledků. Ale absolutně nejsou schopny myslet za autora a narežírovat přijatelnou kompozici, přinést do tvorby nápady, nevšední pohledy na svět, vymyslet zobrazení prostoru, umístit důležité prvky do plochy obrazu... Tyto důležité atributy fotografické tvorby už používali autoři na začátku minulého století se svými dřevěnými fotokomorami, snímající na skleněné desky, plochý či svitkový film.
Ve fotografii nejde o to ukázat, kdo má dražší vybavení. Divák nevidí obsah vaší fotobrašny, ale vidí a posuzuje výsledné fotografie, a je-li fascinován kouzlem prostoru, rozlišením detailů či měkkostí rozostřených oblastí, pak je mu úplně jedno, že jste pro snímek použili stařičký kinofilmový aparát s tříčočkovým objektivem nebo ten nejlevnější digitálek do kapsy. (jen)
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
JÁ a fototechnika
Začínal jsem s Pionýrem. Nejlacinější bakelitový přístroj z padesátých let minulého století byl prvním fotografickým nádobíčkem tehdy desetiletého venkovského kluka.
Bakeliťák Pionýr za 62 korun byl na svitkový film 6x6 cm (12 snímků), s vložkami byl formát políčka 6x4,5 cm (16 snímků). Fotky jsem vyráběl vlastnoručně ve sklepě. Na haldu brambor jsem dal širokou desku, do polévkových talířů namíchal chemikálie - univerzální vývojku a ustalovač kyselý, červené světlo jsem vykouzlil tak, že jsem na sklepní světlo přigumičkoval červené trenýrky! A byla luxusní fotolaboratoř. Osvit papíru obstarávala stolní lampička (15 watů) z ložnice a délku osvitu jsem odpočítával klasicky: jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet - blik. Dělal jsem tak kontakty 6x6 cm, po ustálení a vyprání v kýblu s vodou se mokré fotky nalepily večer na okenní sklo, voda se vyždímala válečkem na nudle přes noviny a ráno se pod oknem sbíraly suché a lesklé fotografie. Tak jsem před šedesáti léty s fotografováním začínal.
Po padesáti letech fotografování různými kamerami na filmový pás (Smena, Werra, Yashica 6x6, Minolta, Pentacon a další) jsem prodal vynikající dvouokou japonskou zrcadlovku Yashica G 6x6 s vybavením, a za utržené peníze koupil svůj první maličký digitálek "do kapsy". Byl to kompakt Olympus SP 350, tehdy jeden z posledních malých a lehkých fotoaparátů s elektronickým hledáčkem a s makrem od 1 cm. To byly parametry, které musel můj nový aparát splňovat. Dal se tehdy pořídit za pět tisícovek. A značce Olympus jsem zůstal věrný, protože po prvním roce získávání digitálních zkušeností jsem svou výbavu rozšířil o další kompakt řady SP - Olympus SP-565UZ, (10 megapixels, dvacetinásobný zoom). Nebyl to poslední model, takže byl už ve slevě a stál stejně, jako ten první. Mám tedy dva levné ale vynikající foťáky, které úplně pokrývají moji fotografickou tvorbu, od makrofotografie až po krajinářskou fotografii. (jen)
SILUETY. Fotografie, pořízená malým kapesním fotoaparátem Olympus SP 350.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
KRAJINA - pozitivní i dramatická
Fotografie krajiny tvoří velkou část mé tvorby. Mám rád přírodu a často vyrážím s fotoaparátem tam, kde se zelení. Je to takový můj únik z civilizace a také zdravotní relaxace. Když sedím dlouho doma u počítače, potřebuji po pár hodinách nějaký ten pohyb a otevřený prostor. Tak vezmu fotoaparát, na nohy tenisky, vytáhnu kolo z kočárkárny a alou - pryč z města.
Nemám vyhraněnou oblast, kde hledám motivy. Jedu do polí rovnou za nosem a koukám, jak je na tom božím světě krásně. A vždycky narazím na přírodní scénu nebo objekt, který mne, ale hlavně můj objektiv, zaujme. To pak chodím, hledám správný úhel záběru, přemýšlím o osvitu, hloubce ostrosti, zkoumám vhodnost popředí i pozadí a nakonec se plně oddám svému citu a zkušenosti.
Lidé mi často říkají, že mé fotografie na ně působí pozitivně a optimisticky. A to mě velmi těší. Jsem od přírody optimista a pohodář, na svět se dívám více přes růžové brýle než přes vlčí zrak, těším se barev přírody, vyhledávám kontrast protisvětla, jindy zase barevný akcent detailu v popředí, pohybovou neostrost, kresbu linií... A snad u každého snímku se snažím zachytit atmosféru se silným emotivním působením. Často fotím až navečer, kdy slunce klesá k horizontu a vysílá měkké světlo s dlouhými stíny... A když náhodou narazím na vodu v krajině, vždy vodní plochu využívám jako jedinečný a vděčný tvůrčí prvek při kompozici obrazu.
Jsem amatérský fotograf staršího věku, který pomalým krokem obchází svět a cílevědomě hledá jeho krásu, skrytou v atmosféře pozdního odpoledne, v prvních paprscích nového dne, v rose usazené na chmíří pampelišek, na krovkách brouků a křídlech motýlů... Celá příroda je jeden veliký prostor, nabízející těm, kteří se umí dívat fotografickýma očima, nádhernou scenérii, hodnou zaznamenání. Není pravdivější výpovědi o světě, než fotografie z přírody. (jen)

ZELENÁ KRAJINA. Ticho, klid a barvy charakterizují tento pohodový snímek.
ROSA A SLUNCE. Snímek, pořízený v prvních paprscích vycházejícího podzimního slunce.
DRAMATICKÁ KRAJINA. I přes svou dramatičnost působí svou teplou barevností jako zdroj pozitivní energie.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama